O Vydře

26. května 2008 v 17:12 | Alhena |  Vydry
Vydra je, jako většina šelem, náturou čilé a hravé zvíře. V dospělosti však během své noční, popř. ranní aktivity často zalézá do nory a zde se věnuje pro ni nezbytné úpravě husté srsti. Připomínám, že vydra, coby teplokrevný živočich, udržuje stálou teplotu těla (ptáci, savci). K tomuto účelu spotřebuje značnou část energie (v zimě také kvůli tomu spořádá za den 1,3kg a ne obvyklý 1kg potravy). K tomu, aby tato spotřeba nebyla příliš vysoká, je potřeba izolace. Tučňáci, tuleni či kytovci izolují vnitřek svého těla silnou vrstvou podkožního tuku. Vydry, které musí zůstat rychlé a mrštné, řeší tento problém jinak - velmi hustou srstí s kvalitní podsadou (není vidět pod vnějšími chlupy), která zadržuje při potápění vzduchovou izolační vrstvičku. Dospělá vydra má kromě péče o srst, shánění a lovu kořisti ještě další povinnosti. Musí pravidelně kontrolovat svoje teritorium, obnovovat v něm své pachové značky, udržovat v dobrém stavu nory, případně zakládat nové. Zejména samec čas od času podnikne průzkumnou výpravu do širšího okolí, aby se po pár dnech zase vrátil dom.

Jak vidno, dospělé vydry mají denní (noční) program hodně nabitý, a tak jim zbývá málo času na oblíbené hry a dovádění jako jsou sněžné či bahenní skluzavky do vody apod. U čeho se ale dospělé vydry hodně vyblbnou, jsou námluvy. Vydra je svým způsobem života spíše samotářské zvíře, proto si na sebe budoucí partneři musí postupně zvykat. Začátek námluv je ve znamení pronásledování a honiček. Začíná si většinou samec, ale nezřídka "má babu" taky samička. Vydří samce (tátu) a samici (mámu) na první pohled většinou nerozlišíme, pouze starší samci bývají o poznání mohutnější (měří až 120 cm a váží přes 10 kg). Vydry spolu dovádějí na souši i ve vodě, která se pak následkem jejich divokých námluv doslova vaří a stříká všude okolo. Partneři jsou v čím dál těsnějším tělesném kontaktu, dojde i ke rvačkám, ale vždy jen "na oko", nikdy se vážně nezraní. Z výzkumů vyplývá, že v námluvách musí být i jistá dávka agrese, aby se samici uvolnilo vajíčko do vejcovodu a páření pak mohlo být úspěšné. Vydry se při námluvách ozývají dost strašidelným vřískáním a řvaním, které jinak používají právě při vážných sporech a rvačkách.
K páření, které trvá 20-60 minut dochází většinou ve vodě. Samec při něm objímá samici předníma nohama a je zakousnutý do kůže v jejím týle. Souvisí s ním také jedna zajímavost z anatomie vyder. Vydří samci mají jako jedni z mála v kopulačním orgánu penisovou kost.
Vydry říční netvoří nějaké trvalé páry, naopak, samec samici krátce po páření opouští, popř. ho i ona zažene. Není tomu tak u všech druhů vyder - kupříkladu vydry malé, žijící v JV Asii, tvoří rodinné skupiny, kde se o mláďata starají i samci. U nás musí vydří máma během 60-63 dní trvající březosti vybrat ve svém teritoriu nejbezpečnější noru, kde si z rostlin připraví měkké lůžko k porodu.
Vydry jsou spíše plachá, obezřetná zvířata s převážně noční aktivitou, proto není snadné je v přírodě spatřit. Častěji můžeme objevit jejich pobytové znaky, mezi které patří právě i nory. Těch mají v teritoriu více a některé mají východy přímo pod vodu. Častěji než noru ovšem objevíme ve sněhu, v blátě či v písku vydří stopy. Narozdíl od stopy podobně velkého psa či lišky má vydří stopa 5 asymetricky rozmístěných prstů, které nesměřují jako u psa rovnoběžně dopředu, ale jakoby paprskovitě vybíhají ze zadní části tlapy. Ta od zadní nohy je protáhnuta o znatelnou patku. Lasicovité šelmy (vydra, kuna, norek, jezevec...) jsou totiž narozdíl od šelem psovitých či kočkovitých ploskochodci, nikoliv prstochodci. Vydří stopa je okolo 6cm široká a 8,5 cm dlouhá. K pobytovým znakům patří také trus, který vydry zanechávají na nápadných místech (kameny čnící nad hladinu, hromádky na písčitých ostrůvcích, pod mosty), jelikož vydrám slouží k čichové komunikaci mezi sebou "na dálku".
Vydří trusu jsou patrné kůstky, šupiny a úlomky krunýře, bývá zelenavo-šedý a nesmrdí odporně (většinou slabě po rybině). Trus norka amerického oproti tomu nepříjemně páchne a je černý. Někdy také narazíme u vody na místo, kde vydra žrala svou kořist. Když zde nejsou jen šupiny, ale též kosti a trochu krve, patrně zde byla spíš vydra než rybář...
Vydří máma stihne porodit a vychovat mláďata většinou jen jednou nebo dvakrát za život. Třebaže v zajetí chované vydry se dožívají až 15 let, v přírodě umírají zpravidla dříve. Jejich smrt často způsobí člověk. Ilegální lov je snad naštěstí na ústupu, stejně jako otravy v důsledku znečištění vod, čím dál větší počet vyder však nalézá smrt pod koly našich plechových miláčků...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vdgrfrdhynztu vdgrfrdhynztu | 1. prosince 2011 v 17:17 | Reagovat

je to trochu dobré

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama